Old schoolovej vopall

Máte chuť si vydělat?

AGLOCO- Finanční příležitost pro každého

Před nějakým časem jsem na Internetu narazil na společnost AGLOCO. Tato společnost rozbíhá reklamní servis, v kterém si každý bude moci vydělat pár dolarů tím, co dnes provozujeme zadarmo - brouzdáním po Internetu. V tomto systému nebudete muset nikdy nic platit!

Co je AGLOCO
AGLOCO je pokračovatelem AllAdvantage, Internetové společnosti, která koncem 90. let přišla první s konceptem placeného surfování. Co více, AllAdvantage nabízel v minulosti, stejně jako AGLOCO dnes, systém dalšího odměňování pro členy, kteří přivedou do systému další zájemce. AllAdvantage program fungoval a spolehlivě vyplácel své členy (doposud 100 milionů USD na celkovém zisku), avšak byl pohlcen v událostech celosvětového krachu internetového podnikání kolem roku 2000.

Jak to funguje
Princip je vlastně celkem jednoduchý. Každý zájemce si po registraci u AGLOCO bude muset stáhnout a nainstalovat prográmek AGLOCO Viewbar, který bude fungovat jako další panel nástrojů ve Vašem prohlížeči.

Výdělky za reference

AGLOCO není první ani jediný program fungující na systému rozdělování výdělků se členy. V čem ovšem AGLOCO unikátní je, jsou možnosti výdělku za další získané členy.
Aktivujete-li svůj AGLOCO Viewbar, dostanete zaplaceno nejvýše za pět hodin surfování Internetu měsíčně (5 USD). Po nasurfování pěti hodin můžete v daném měsíci utilitku, až do příchodu měsíce následujícího, vypnout. Pokud jste ovšem získali pro AGLOCO další členy, dostanete navíc také zaplaceno za každou hodinu, kterou stráví na Internetu nejen oni, ale i členové získaní jimi.

Kolik se dá vydělat?
Podle členské kalkulačky k dispozici na stránkách AGLOCO, vydělané částky mohou dosáhnout slušné úrovně. Například i když získáte pro AGLOCO pouze pět členů přímo, tito pak zrekrutují každý dalších pět osob z nichž opět každá získá také pět referencí, vyděláte si 4886,25 za měsíc.AGLOCO bude během jednoho roku větší a úspěšnější než společnost YouTube, která byla nedávno firmou Google koupena za 1,6 Miliard USD. Všichni uživatelé AGLOCO, ale nejvíce aktivní uživatelé, budou na tom profitovat. Každý z nás obdrží zdarma akcie firmy AGLOCO. Počet akcií bude úměrný online času a počtu partnerů, které jsi doporučil.

Máte-li i Vy zájem, zaregistrováním na tomto linku www.agloco.com/r/BBJJ0625 budete vedeni jako mnou získaný člen. Po registraci pouze změňte mé referenční číslo BBJJ0625 za Vaše a můžete začít budovat svou vlastní členskou základnu.

Keď má cigan hlad

Newyorský čistič oken přežil pád ze 47. patra

Ekvádorec vypadl z jednoho z bytů, když se pod ním utrhla pracovní plošina. foto: arquinauta.com

Newyorský čistič oken, který v prosinci vypadl ze 47. patra, se zřejmě zcela uzdraví. Podle lékařů jde téměř o zázrak, napsala agentura AFP.

5. 1. 2008 20:49 - NEW YORK

Ekvádorec Alcides Moreno vypadl z jednoho z manhattanských bytů 7. prosince, když se pod ním utrhla pracovní plošina. Moreno se na ní však při pádu do stopadesátimetrové hloubky dokázal udržet. Jeho bratr, který s ním myl okna, pád nepřežil.

Moreno utrpěl zranění mozku, páteře, hrudníku i žaludku a zlomil si několik žeber, pravou ruku i obě nohy. V rámci transfuzí mu lékaři do těla vpravili obrovské množství krve a krevní plazmy a devětkrát ho operovali.

Na Štědrý den se ale Moreno probudil a pohladil tvář ošetřující sestřičky.

"Podívala jsem se na něj a řekla: ´To bys neměl dělat. Já jsem tvoje žena a měl by ses dotýkat jen mě´," citoval list The New York Times jeho manželku Rosario.

Doktoři mají za to, že sedmatřicetiletý muž se plně uzdraví. "Pokud věříte na zázraky, tohle je jeden z nich," uvedl lékař Philip Barie z Newyorské presbyteriánské nemocnice. Podle něj totiž lidé většinou nepřežijí pád z větší výšky než z desátého patra.

Novinky

Stephen KING - Mistr moderního hororu

Kvalitních spisovatelů hororového žánru je určitě velké množství. Mohl bych jmenovat a zřejmě by mi to vydrželo na dosti dlouho. Ale co naplat, "KRÁL" je jen jeden.

Stephen King bezesporu patří mezi nejslavnější a nejuznávanější světové spisovatele poslední doby a je považován za bezkonkurenčního mistra spisovatelského řemesla na poli hororového žánru a thrilleru.

Jeho životní příběh započal 21. září 1947 v Portlandu, MAINE, kdy se malý Stephen Edwin King narodil svým rodičům Donaldovi a Nellie Kingovým. Když byly Stephenovi dva roky, odešel si jeho otec, obchodní cestující pro Electrolux, koupit balíček cigaret. Již se nikdy neobjevil. Tak žily Stephen se svým adoptovaným bratrem a matkou sami.

"Srdce jsou od toho, aby se lámala, názory od toho, aby se měnily."

Už odmala Stephen King v sobě nacházel lásku k psaní. Zezačátku se soustředil na psaní pouze povídek se sci-fi tématikou. Protože ale neměl Stephen dostatečné vzdělání, byly povídky ochuzené o detaily. Ale stále byly skvělé na chlapce jeho věku - tehdy mu bylo 12 let!!! O horor se Stephen King začal zajímat v roce 1959, kdy našel v domě své tety krabici plnou starých sci-fi a hororvých časopisů. Inspirován takovými spisovateli jako H. P. Lovecraft nebo Jack Finney napsal svou první hororovou povídku s názvem "Byl jsem mladým vykrádačem hrobů(I was a teenage grave robber)".

"Fikce je pravda uvnitř lži a pravda o této fikci je jednoduchá: kouzla neexistují."

Stephen King odmaturoval na střední škole v roce 1966 a pokračoval na Mainské univerzitě v Oronu. V roce 1970 získal titul bakaláře angličtiny, a v roce 1971 si vzal Tabithu Spruceovou. King vystřídal mnoho povolání, avšak ani jedno ho nenaplňovalo. Pracoval v závodní prádelně, vyzkoušel si i práci vrátného. Nakonec se stal učitelem angličtiny na Hamdské veřejné škole v Maine. Psal kdykliv ve volném čase a v roce 1974 vydal román "Carrie", který měl pvůdoně skončit v odpadkovém koši. Díky Kingově ženě se tak nestalo a on dostal zálohu na 2 500 dolarů. Kniha zaznamenala ihned ohromný úspěch a po vydání druhé knihy "Prokletí Salemu" a třetí "Osvícení" byl Stephen King definitivně pasován na hororového spisovatele.

"Jen nepřátelé mluví pravdu. Přátelé a milenci lžou neustále, neboť jsou polapeni v síti závazků."

V roce 1999 se stal Stephen King obětí dopravní nehody a rekonvalescence byla dlouhá a těžká. Stála ho mnoho fyzických i duševních sil. Svoji tvorbu musel omezit, nakonec ale dokázal obdvuhodně znovu uchopit své spisovatelské řemeslo pevně do rukou a dodnes stále pokračuje v psaní knih. Stephen také některá ze svých těžkých životních období řešil alkoholem a drogami. Jeho fanoušci i literární odborníci se shodnou na tom, že díla napsaná pod vlivem drog a alkoholu mají docela jiný rozměr - ne lepší ani horší, pouze jiný.

"Talent je levnější než sůl. Je to spousta tvrdé práce, co dělí talentovaného člověka od úspěšného."

Jeho závislost byla natolik vážná, že si u některých děl King vůbec nepamatuje, že je psal. Za čtyřiatřicet let své literární kariéry vydal více než šedesát knih, kterých se na celém světě prodalo přes dvě miliardy výtisků. Podle těchto knih bylo natočeny desítky filmů. V jeho fanklubu najdete téměř milión obyvatel této planety...

Příliš zevrubně představovat jednotlivá Kingova díla je nošení dříví do lesa, ale několik titulů by tu určitě mělo zaznít.

Upozornění: Může obsahovat spoilery

Prokletí Salemu

(Salem's Lot)

Jerusalem's Lot je malé městečko v Nové Anglii. Indiánské léto přivítalo v Salemu Bena Mearse. Vracel se do města, kde kdysi pobýval u své tety a kde nyní, jak doufal, se zbaví svých nočních můr. Ale vše je nakonec jinak. Do Salemu pronikne Cizinec. Cizinec s tajemstvím, nebezpečnější, než sám ďábel...

Na první pohled sice klasická "upířina", ale King se vyhnul veškerým klišé a nutno říci, že postupně budovaná atmosféra je opravdu hutná.

"Pojď, falešný knězi. Poznej pravé náboženství. Přijmi mou svátost." Callahana zaplavilo poznání jako příšerná povodeň.

"Ne! Nedělej to...ne -"

Ale ruce byly neúprosné. Přitahovaly mu hlavu blíž, blíž, blíž.

"Tu máš, knězi," zašeptal Barlow.

A Callahanova ústa se přitiskla na páchnoucí maso chladného hrdla upíra, kde pulsovala otevřená žíla. Zadržoval dech snad po celé věky, divoce a zbytečně se zmítal, rozmazával si krev po tvářích, čele a bradě jako válečnickou barvu. A nakonec se napil.

Řbitov zviřátek

(Pet Semetary)

Rodina Louise Creeda se usadí ve starém domě v půvabném prostředí venkova státu Maine. Jejich šťastné dny však náhle ukončí autohavárie, při které zahyne jejich synek. Louis se ho rozhodne pohřbít na starém indiánském pohřebišti, kam před nedávnem pohřbil i kocoura své dcery, který se k samotnému Louisovu překvapení o pár dní později vrátil živý...

Motiv pohřebiště, ze kterého se pohřbení mrtví vracejí opět jako živí, je už docela ohraný. A vlastně konečnou pointu již tušíte od poloviny knihy. Ale když závěr skutečně přijde, stejně vám to vyrazí dech.

Právě rozdal karty k nové hře, když uslyšel, jak se otevřely zadní dveře. Máš, cos chtěl, a to, cos chtěl, se k tobě dříve nebo později vrátí, pomyslel si Louis Creed. Když uslyšel, že se blíží pomalé, vrzavé kroky, nevzhlédl od karet. Všiml si pikové dámy a sáhl po ní. Kroky se zastavily přímo za ním. Ticho. Louis ucítil na rameni chladnou ruku. Do ticha zaskřípěl Rachelin hlas. "Miláčku," řeklo to.

To

(It)

Příběh o klaunovi Pennywiseovi, který je ztělesněním věčného zla a který zabíjí děti v mainském městečku Derry. Parta kamarádů kolem Billa Denbrougha, říkající si "Smolaři", se mu rozhodne čelit nejen proto, že Billův mladší bratr byl jednou z klaunových obětí. Na podzim 1957 se dávají do boje - Smolaři versus Pennywise - s úmyslem zničit ho. Avšak v roce 1985 je TO znovu zpátky - a tentokrát je Billem a spol už opravdu rozladěné!

Kniha poprávu označená za nejlepší dílo moderního hororu.

George natáhl ruku. Klaun ho chytil za paži. A George viděl, jak se jeho tvář mění. To, co spatřil potom, bylo tak strašné, že jeho nejhorší představy čehosi ve sklepě vedle toho vypadaly jako krásné sny, to, co spatřil, ho v mžiku připravilo o rozum.

Nezbytné věci

(Needful things)

V malém americkém městečku Castle Rock ve státě Maine si otevře sympatický cizinec na hlavní třídě obchod s podivným názvem "Nezbytné věci". Každý tu objeví věc, po které zatouží tak, že bez ní nemůže být, a dostane ji za směšně nízkou cenu. Ale neplatí se pouze penězi. Zákazník musí zároveň obchodníkovi slíbit, že provede nějaký "drobný žertík" jinému obyvateli městečka. Tak s plynoucím časem stoupá hladina vášní a nenávistí a stačí již jen drobný impuls, aby byl uveden do chodu mechanizmus vyřizování účtů...

Skvěle rozpracovaná charakteristika postav tak osobitá pro americké maloměsto.

"ÁÁÁÁÁÁÁ, TY JEDNA SVINĚ!" zaječela Nettie a švihla sekáčkem. Zasekl se Wilmě až po rukojeť do ramena, s tupým křupnutím jí přerazil klíční kost. Příšerná bolest - vysoká dřevěná hradba bolesti - vytlačila Wilmě z mozku jakékoliv věcné myšlenky. Zůstalo jen běsnící kozáctví. Vytáhla dranžírák. Také Nettie vytáhla sekáček. Musela zapáčit oběma rukama, a když se jí konečně podařilo vyprostit ho z Wilminy přeražené klíční kosti, krvavým otvorem v šatech vyhřezla spousta vnitřností, visely v blyštivém chumlu.

Misery

(Misery)

Paul Sheldon je spisovatel, který se proslavil romantickými romány s ústřední hrdinkou Misery. Jednoho zimního dne se mu cestou k vydavateli s dokončeným rukopisem posledního románu o Misery přihodí autonehoda. Naštěstí ho zachrání bývalá zdravotní sestra, a jak se později ukáže, zároveň jeho fanynka číslo jedna, která se o něj začne starat. Pomatená fanynka ho ovšem nakonec nechce nechat jít. Musí zničit rukopis Misery, s kterým není Anne spokojená, a napsat nový. A to je teprve začátek...

Tak trochu pro Kinga netypický horor, kdy hrůza nevychází z ničeho nadpřirozeného, ale pouze z člověka jako takového.

V očích měla poklid, ale byly někde velmi daleko. "Nebojte se," zašeptala, "jsem školená ošetřovatelka."

Sekera svištivě sjela z výšky dolů a zabořila se Paulu Sheldonovi do levé nohy těsně nad kotníkem. tělem mu projel gigantický zášleh bolesti. Obličej jí zasáhlo několik stříkanců temně rudé krve, takže najednou vypadala jako Indián pomazaný válečnými barvami. Chlístance krve zasáhly i stěnu. Když se snažila sekeru uvolnit, slyšel, jak se její ostří skřípavě tře o kost.

Toto byl výběr jen několika z Kingových stěžejních děl. A pro Kinga neznalého čtenáře jsou jako příklady mistrovy tvroby nejidálnější(nepředstavitelné, že by někdo neznal jméno Stephen King). Knihy Stephena Kinga vás ihned v prvních někola stránkách chytnou pevně za krkem a nepustí, dokud nedočtete poslední slovo na poslední stránce. King skvěle pracuje s atmosférou, která v závěru vykrystalizuje v obraz čiré hrůzy. Strach v jeho knihách často vychází z lidské psychiky, kterému právě umožňuje vzniknout Kingova schopnost vylíčit hloubku lidského nitra a znalost mentality lidí.

V současné době je Stephenu Kingovi 61 let a ačkoliv stále píše(22. ledna v USA vyjde nový román s názvem "Dumma key"), má už za sebe schopnou náhradu a svým teď již notoricky známým citátem jí složil poklonu.

" Viděl jsem budoucnost hororu a jmenuje se Clive Barker."

Zdroje:

http://www.stephenking.kbx.cz/

http://www.stephenking.com/

přidáno z http://www.gamepark.cz/

A jak vám říkají v Argentině?

Zdá se, podle reakcí, že fejeton o přezdívkách klubů měl úspěch a tak jsme se rozhodli podívat se tentokráte do Argentiny. Země poněkud vzdálené, ale fotbalu, stejně jako Evropa, zaslíbené. Některé kluby znáte jistě velice dobře, jiné jsou pro mnohé velkou neznámou. A smích jistě vzbudí již oficiální jména, v mnohém se totiž podobají těm našim z let padesátých minulého století. Co taková Obrana a spravedlnost? Nebo Gymnastika a šerm, Západní železnice...

BOCA JUNIORS
Vůbec první jejich přezdívka byla "xeneizes", genoveses, Janované. Čtvrť, kde stojí stadión, byla obývána přistěhovalci z Itálie, zejména z Janova, a jejich zvláštní akcent, přízvuk, dal přezdívku Boca Juniors. Ale úhlavní nepřátelé měli jiný, pohrdlivější a vysměšnější přezdívku. Ve španělštině zpívají: "La Boca, la Boca se inundó y a todos los bosteros la mierda los tapó". Volný překlad říká: "Boca, Boca je zaplavena a všechny "smetáky" hovna přikryla!" Bostero se totiž dá přeložit jako ten, který uklízí ulice od odpadků...


RIVER PLATE
V padesátých a šedesátých letech minulého století River nedokázal vyhrát po dobu 18 let ani jeden argentinský titul. Ale přišel rok 1966 a s ním finále Copa Libertadores. Rozhodující zápas se hrál v Santigo de Chile na Estadio Nacional. Soupeřem Riveru byl uruguajský Peňarol Montevideo. Argentinci vyhrávali 2:0, ale jejich protivník dokázal vyrovnat. Muselo se hrát prodloužení a v něm River dostal další dva góly a vrátil se domů s potupnou porážkou. Následující týden hrál ligové utkání s Banfieldem na jeho hřišti. V jednu chvíli někdo hodil přes plot slepici nabarvenou na červeno a bílo, opásanou stuhou ve stejných barvách. Tedy těch, které vyznává River Plate. Slepice je v Argentině symbolem zbabělosti a tak hráči a příznivci tohoto klubu jsou nazýváni Slepice a jejich stadión, Monumetal, je Kurníkem... Ale jinak jsou Millonarios, Milionáři...

RACING
Je pokračovatelem klubu Alumni a stal se symbolem domorodců, jejich totožnosti. Vyhrál devět titulů v amatérských ligách, z toho sedm v jedné řadě. Také proto dostal přezdívku "La Academia", Akademie, která ostatní fotbalu vyučuje. V šedesátých letech dvacátého století získal další přezdívku, "El equipo de José", Josefovo mužstvo. Trenérem byl v té době Juan José Pizzutti, ktery převzal tým na posledním místě ligy a dovedl ho nejen k prvnímu, ale i k následujícím titulům.

INDEPENDIENTE
"Diablos rojos”, Rudí ďáblové, stejně jako Manchester United. Ale vysvětlení jejich přezdívky je poněkud odlišné než je tomu u slavného anglického klubu. Toto jméno jim dali novináři pro doslova ďábelskou hru útoku Canaveri, Lalín, Ravaschino, Seoane a Orsi v roce 1926. Vše bylo potvrzeno o 12 let později, kdy v barvách tohoto klubu ničili obrany soupeře útočníci Maril, De la Mata, Erico, Sastre a Zorrilla. Přišla léta sedmdesátá minulého století a také další přezdívka, "El Rey de las Copas", Král pohárů, podle množství titulů získaných na mezinárodním kolbišti. Do dnešních dnů je jejich počet "světovým rekordem"!

ROSARIO CENTRAL
Rosario je růženec, ale přeneseně také "dlouhá řada". Central je hlavní, ústřední. Tak si název tohoto klubu můžete složit jak se Vám líbí. Jedná se o lidový klub, jeho příznivci pocházeli většinou z řad zaměstnanců železnic. Přezdívku mají nehezkou, "Canallas", Kanálové, lůza, chátra, sebranka. Proč? Odmítli sehrát utkání ve prospěch nemocných leprou, kteří se léčili v nemocnici Carrasco...

NEWELL'S
Tak tady se zase jedná o klub, který vznikl na akademické půdě jistého britského institutu. A protože vše britské je v Argentině špatné, válka o Malvínské ostrovy byla jen dalším pokračováním tohoto nepřátelského vztahu, dostali NEWELL'S přezdívku "leprosos"... Překlad není nutný, že?

SAN LORENZO
Asi tým který má nejvíce přezdívek na celém širém světě. Vezměme to pěkně po pořádku: Nejpopulárnější je ta, která má vztah k ptačí říši, "Los Cuervos", Havrani. Někteří tvrdí, že je to podle černé barvy jejich dresů, jiní se přiklánějí k vysvětlení, že se jedná o sotanu kněze Lorenza Massa, zakladatele klubu. Odtud také pochází další přezdívka, "Los Santos", Svatí. Říká se jim také "El Ciclon", díky titulu získaném v prvním argentinském šampionátu, v roce 1927. "Los Gauchos de Boedo" na ně volali zase po vítězství v roce 1933, kdy základ tvořili hráči z argentinských pamp, zejména z okolí Santa Fe, vedeni do útoku známým Brazilcem Petronilho do Brito, "El Diamante Negro", Černý diamant. "Carasucias", dalo by se přeložit jako "Špinavé obličeje", což ovšem byl protiklad hry týmu, kde hráli borci jako Narciso Doval, Fernando Areán, Héctor Veira, Victorio Casa a Roberto Telch, plni radosti a odvahy. A nesmíme zapomenout na "Los Matadores", Zabíječi, možná dokonce vrazi, to na počest velkého triumfu v roce 1968, kdy dokázali vyhrát Torneo Metropolitano a v jejich řadách zářili Albrecht, Cocco, Rendo, Telch, Fischer, Veglio a Elba de Paula, trenérem byl Tim.

HURACAN
Jeho jméno pochází od vzducholodi, nebo lépe řečeno řiditelného balónu, který v prvních letech minulého století pilotovala velká osobnost začátků letectví a aeronautiky Jorge Newbery. Pak je tu ovšem přezdívka "Quemeros", Spalovači. Městské spalovny a celá řada jejich komínů vypouštěly tolik kouře, že mnohdy nebylo vidět na hrací plochu...

GIMNASIA Y ESGRIMA LA PLATA
Již samotný název budí pozornost: Gymnastika a šerm Stříbro... Ne, opravdu jsme se neocitli na západě Česka, pokračujeme v Argentině, na jihu Ameriky. Je to klub, který začal jako společenský kroužek vyšších sociálních vrstev, ale když se objevil "míč kopaný" stal se rázem čistě dělnickým. Fanoušci pocházeli zejména ze čtvrti "El Mondongo", což znamená vnitřnosti, ale po celém kontinetu je to zejména název pro drštkovou polévku. Obyvatelé této čtvrti většinou pracovali v místních Mrazírnách. Kamarádi a vůbec všichni přátelé jim také říkají "Triperos"! Tripa = střeva... Stadión je umístěn uprostřed lesa tvořeného platany a tak je na světě další přezdívka, "Los Lobos", Vlci. Když skupina vlastníků založila další klub tohoto města, ESTUDIANTES, objevila se přezdívka "Pincharratas", tedy Řezači potkanů. Studenti medicíny se opravdu učí pitvat na těchto zvířátcích... Ale existuje ještě jedno vysvětlení. Řezač potkanů se říkalo jednomu čističi bot, který vydělal tolik peněz, že koupil několik akcií nového klubu.

A teď již jen v krátkosti, jinak nikdy neskončíme.
COLON: "Sabaleros", podle původu prvních příznivců, rybářů, kteří pocházeli z chudinských osad na pobřeží Slané řeky, "Rio Salado".
UNION: První stadión stál uprostřed města, kde se spojovali všechny ulice, tedy unión = spojení. Přezdívku mají "tatengues" , tak se říkalo synáčkům a dcerunkám maminky a tatínka..., tedy vzorným dětem.
BANFIELD: Tento klub vstoupil do profesionálního fotbalu neuvěřitelným způsobem. Vyhrál titul v roce 1940, kdy dokázal porazit mistra z předešlých 2 let, Independiente. Deník "El Pampero", který byl vyznavačem německého nacismu, uveřejnil článek o finálovém utkání pod titulkem: "Banfield agujerea a los rivales". Banfield udělal díry do svých soupeřů. A přezdívka byla na světě: "El Taladro", vrtačka.
LANUS: Podle známého amerického košíkářského týmu "Globbetroters". Později "Los albaniles", zedníci. V době působení paraguayských hráčů Bernarda Acosty Manuela Silvy, hráli jakousi obdobu italského "catenaccia".
VELEZ SARFIELD: "Fortín” znamená pevnůstka. V letech 1924 - 1943 byl jejich stadión opravdu nedobytnou pevností.
ATLANTA: "Los Bohemios”, na začátku své existence měnili místo hřiště každým rokem, jako pověstní Bohémové vinárny...
ARGENTINOS JUNIORS: "Bichitos Colorados" a "El tifón de Boyacá”. "Picaron los bichitos colorados" a "Arrasó a Tifón de Boyacá" tak zněly titulky novin ve dvou rozdílných případech. Denik "Clarín" uveřejnil ten první po jednom vítězství v padesátých letech, a překlad může znít: "Píchnul barevný hmyz!" Nutno dodat, že bicho není právě hmyzem vítaným v našich domácnostech... A po té, co Argentina Juniors nasázeli mužstvu Defensores de Belgrano (Obránci z Belgrana!), šest gólů, objevil se v novinách El Líder druhý titulek: "Srovnal je se zemí Tajfun z Boyacá"! Na vysvětlenou: v Boyacá stojí stadión tohoto klubu.
CHACARITA: jeho vznik mluví za vše: 1. května 1906, tedy na Svátek práce. A jelikož většina prvních členů pracovala na místním hřbitově, přezdívka na sebe nenechala čekat dlouho. "Los Funebres", Pohřebáci...
QUILMES: jsou "Los Cerveceros”, Pivaři. Majitelům klubu patři Pivovar Bemberg.
PLATENSE: Tak těm se zase říká "Calamares en su tinta". Tady musí být překlad trochu volnější. Calamar znamená mořská sépie. Jí se v "tinta", tedy přírodní šťávě, barvě. A protože hříště tohoto klubu bylo po každém sprchnutí plné bahna a domácí fotbalisté toho dokázali perfektně využít, dostali tuto přezdívku.
CENTRAL CORDOBA DE ROSARIO: "Los Charrúas",tak se říká původním obyvatelům, ještě před objevením Ameriky. Ale málokdo ví, že v tomto případě přezdívku dostal tento klub podle tří bratrů Charras, kteří kdysi v jeho barvách hráli.
ARGENTINO DE ROSARIO: "Salaítos”. V dávných dobách postával při každém zápase u vchodu na hřiště prodavač slaných sušenek a lupínků z brambor, yucy a platanů. Nevyslovoval dobře a tak místo "saladitos" (slané), volal "salaítos"...
DEPORTIVO MORON: jsou "Los Gallos”, kohouti. Těsně vedle stadiónu stálá farma, kde chovali kohouty pro známé a oblíbené zápasy. Byli neporazitelní...
DEFENSA Y JUSTICIA: co znamená překlad do češtiny již víte, říká se jim ovšem také "Los Halcones". Halcon je sokol a stejné jméno měla dopravní společnost, která financovala tento klub. Dresy mají do dnešních dnů barvy žlutou a zelenou, stejně jako mikrobusy jezdící na trati Constitución - Florencio Varela.
COMUNICACIONES: říká se jim "Los Carteros", Pošťáci. Komu patří je Vám jasné, že?
TIGRE: dlouho se jim říkalo "El Club del lechero ahogado", tedy "klub utopeného mlékaře”. Prý se jeden utopil, když chtěl přejít z jedné strany rozvodněné řeky na druhou, tam kde stal stadión.
GRAL. LAMADRID: "Los Carceleros”, neboli Bachaři. Hřiště stojí hned u zdi místní věznice a sobotní dopolední zápasy jsou vítanou zábavou nejen pro věznitele, ale zejména pro jejich dočasné svěřence.

Říká se "v nejlepším přestat", že? A tak se tedy rozloučíme s Argentinou a příště se podrobněji podíváme do Anglie a Velké Británie vůbec.

Autor: Vilém Hodr

Nejvtipnější fotbalové výroky roku 2007

Nejvtipnější fotbalové výroky roku 2007

Pomalu se nám blíží začátek nového roku, a právě nyní je nejlepší čas na rekapitulaci toho končícího. Rok 2007 nám nabídl několik krásných fotbalových momentů, ale také řadu vtipných hlášek a přeřeknutí. Proto se redakce EuroFotbal.cz pokusila sestavit žebříček deseti nejlepších výroků.

Po hlasování většiny redaktorského týmu obsadil první místo český reprezentant a hráč italské Fiorentiny Tomáš Ujfaluši, který věrohodně odmítl, že by uhradil nějakou částku za večírek, který uspořádali svěřenci kouče Brucknera po zápase s Německem.

Na záda 29letého obránce však velmi zblízka dýchal Ladislav Škorpil, český mistr vtipných hlášek. Kdyby se sestavoval žebříček například Top 50, zcela jistě by se v něm objevil víckrát, než jednou. Jelikož rady jako: "Všechno se má dělat pořádně. Když koučuju, tak koučuju. Když souložím, tak souložím," určitě nebudou jen tak zapomenuty.

Poslední medailová pozice patří anglickému gólmanovi Davidu Jamesovi, jenž není ochotný dát rozhovor jen tak někomu.

1.místo "Na recepci jsem nic neplatil a ta částka vůbec nesouhlasí." Tomáš Ujfaluši k večírku po zápase s Německem.

2.místo "Můj cíl na sezónu byl každý rok 90 bodů, ale hráči mi to dojebali už ve druhém kole." Ladislav Škorpil.

3.místo "Na rozhovory zapomeňte, dokud mi vaši technici neopraví satelit." David James k reportérovi televize Sky.

4.místo. "Je nezkušený. Ale je zkušený tím, co už má za sebou." Bývalý trenér anglického národního týmu Steve McClaren ke kvalitám Waynea Rooneyho.

5.místo. "Pavel Nedvěd mě s**e. Nemám ho rád." Francouzský obránce Philippe Mexes má jasno.

6.místo. "Směješ se jako debil, ale já to myslím upřímně." Slovní válka mezi Jánem Kozákem a Přemyslem Bičovským po zápase Ružomberoku s Košicemi.

7.místo. "Byl jsem vzrušený, přitom mi trvá dlouho, než se vzruším. Zeptejte se mé manželky." Roy Keane po prvoligové premiéře, kdy jeho Sunderland porazil gólem z poslední minuty Tottenham.

8.místo. "Ivan Horník je člověk, ze kterého vyzařuje velké charisma. S takovými lidmi jsem se vždycky rád potkával." Bývalý prvoligový rozhodčí Milan Šedivý.

9.místo. "Já jsem jako licencovaný trenér vedl mladé hráče už v době, kdy pan Zíka ještě prodával kombajny někde v Argentině." Pavel Paska pálí ve válce fotbalových agentů ostrými.

10.místo "Dřív nebo později zapózuji nahý, abych umlčel ty, kteří tvrdí, že jsem tlustý." Útočník AC Milán Ronaldo.
Autor: Tomáš Honajzer